„Varování ruského ministra zahraničí Lavrova vůči Západu je, aby to nepřeháněl se snahou oslabit Rusko, že by mohly přijít do hry jaderné zbraně, což by byla strašná katastrofa. Slyšeli jsme vyjádření amerického ministra obrany Lloyda Austina, že cílem je oslabit Rusko. To je velmi nebezpečná pozice. Pokud jsem si byl před dvěma měsíci jist, že bychom nemuseli nakročit ke třetí světové válce, tak dnes už takovou jistotu nemám,“ prozradil PL.cz bezpečnostní expert, bývalý šéf vojenské rozvědky, generál v záloze Andor Šándor.

Rusko na začátku týdne zaútočilo na několik železničních tratí na západní a střední Ukrajině. Problém je to pro uprchlíky, pro které je železnice často jediným způsobem, jak se dostat z oblasti bojů. Zároveň se ale po ní dopravují dodávky zbraní ze západních zemí. Jak se Ukrajincům daří dostat tyto zbraně tam, kam potřebují? „Dalo se to očekávat, protože v počátečních fázích boje okolo Kyjeva bylo jednodušší je tam přivézt z polsko–ukrajinského pomezí či pobaltských zemí. V současnosti mluvíme o stovkách kilometrů a Rusové dobře vědí, že jakékoliv posilování Ukrajinců především těžkou technikou jim bude komplikovat vojenskou operaci na Donbasu. Takže je pro ně velmi důležité, aby tomu v maximální míře zamezili. Nevím, kolik procent dodávek tam Ukrajinci dostanou, ale Rusové toto použijí zcela nepochybně, aby mohli zamezit vyzbrojování Ukrajinců těžkou technikou,“ vysvětlil bezpečnostní expert generál v záloze Andor Šándor.

Německo dle slov kancléře Olafa Scholze z velké části vyčerpalo možnosti dodávat další zbraně pro Ukrajinu. Berlín je opakovaně terčem kritiky, že Ukrajině čelící ruské agresi neposkytuje větší pomoc. Například jim neposílá těžké zbraně. Proč se takto Německo chová? „Říkal jsem to na odlehčení už několikrát. Když byla Ursula von der Leyenová ministryní obrany, zdecimovala německý bundeswehr více než maršál Žukov Hitlerův wehrmacht. Je fakt, že bundeswehr na tom není vůbec dobře. Je evidentní, že kancléř Scholz i další váhali a nechtějí posílat tento typ zbraní na Ukrajinu. Asi si nechtějí úplně rozbít vztahy s Ruskem, protože tento konflikt jednou skončí a Rusko tady bude i se svými zdroji a Německo neví, jak rychle přejde na jiného dodavatele, aby přestalo být na Rusku závislé. Rozumím tedy této politické stránce při rozhodování, jestli tam poslat těžké zbraně, nebo ne,“ objasnil generál. „Na druhou stranu si dovedu představit, že ta technika nebude v kdovíjakém stavu. Nevím, jakou techniku mají ještě po armádě NDR, jestli mají nějaké tanky T72 sovětské provenience, případně v jakém jsou stavu,“ upozornil.

Nyní se očekává ruská ofenziva na východě Ukrajiny. Může se Rusům podařit v této oblasti obklíčit ukrajinskou armádu? „Pokud by se to Rusům podařilo, že by je obklíčili a byli je schopni odzbrojit, uvolnili by si vojensky ruce a dosáhli by velkého politického tlaku na vládu v Kyjevě. Nejsem schopen odhadnout, s informacemi, které máme, jak se jim to může podařit. Faktem je, že každé vyzbrojování Ukrajiny bude tento ruský cíl znemožňovat, odsunovat,“ konstatoval bezpečnostní expert.

„Bral bych v této chvíli poměrně velmi vážně varování ruského ministra zahraničí Lavrova, abychom nepodceňovali možnost použití taktických jaderných zbraní, což by byla strašná věc. Když si vezmete, že Putin do toho tolik nainvestoval, že je to stálo podle odhadů 15 tisíc životů, a to neznáme počty raněných, velké ztráty na bojové technice. On prostě potřebuje doma říci – ano, my jsme toto dobyli, máme to, ale cena je taková. V momentě, kdy přijde jen s cenou a nebude ji schopen prodat domácímu publiku, tak to může být pro něj problém,“ upozornil.

„Varování Lavrova vůči Západu je, aby to nepřeháněl se snahou oslabit Rusko, že by mohly přijít do hry jaderné zbraně, což by byla strašná katastrofa. Slyšeli jsme vyjádření amerického ministra obrany Lloyda Austina, že cílem je oslabit Rusko. To je velmi nebezpečná pozice. Pokud jsem si byl před dvěma měsíci jist, že bychom nemuseli nakročit ke třetí světové válce, tak dnes už takovou jistotu nemám,“ prozradil generál. „Určitě se na Donbase schyluje k závěrečné fázi této invaze, kdy ani jedna ze stran nechce prohrát. Je spousta věcí v sázce,“ domníval se.

Jak je to s lidskými zdroji, co se týče Rusů? Slýcháme, že se jim mnohým nechce moc bojovat, na druhou stranu je ale Rusko velká země s velkým počtem obyvatel. „To staré sovětské ‚nas mnogo‘ už myslím neplatí, protože v tomto konfliktu potřebují doplňovat profesionály. Nepotřebují tam posílat záklaďáky, kteří jsou mizerně vycvičení, nemotivovaní. Ruský úspěch záleží na tom, jestli se poučili z chyb, kterých se dopustili. Zda tam dali kompetentní velitele a způsob vedení bojové činnosti bude mnohem racionálnější, než jsme viděli u Kyjeva, Charkova a ve velkých městech,“ vysvětlil.

„Tato operace samozřejmě také probíhá úplně v jiném terénu, než probíhala tam nahoře, kde byly samé lesy, vodní toky. Kdežto tady je to rovina, která umožňuje větší nasazení tankových a mechanizovaných jednotek. Všechno záleží na kompetenci těch velitelů, jaký cíl budou chtít skutečně dosáhnout, jaké prostředky na to mají, kolik budou ochotni obětovat vlastních lidí a techniky. A zda budou ochotni obětovat životy Ukrajinců včetně civilistů. Těch otázek je tu několik a úplně si nejsem jist, jestli na ně známe odpověď. Bez znalosti komplexní odpovědi na tyto otázky těžko můžeme odhadovat, zda ten jejich úspěch by tam byl dosažen, nebo nebyl,“ sdělil.

„Jako všechny války i tato skončí smlouvou,“ prohlásil ruský ministr zahraničí Lavrov. Jak daleko jsme k této dohodě? Jaký vliv na ni má Západ? „Jedna věc je to, co slyšíme navenek. To znamená prohlášení ukrajinského prezidenta Zelenského, že se nevzdají ani pídě země. Druhá věc jsou hlášky ruského vedení pro veřejnost a pro svět. Záleží na tom, kdo bude vyjednávat. Jaké kompetence vůbec lidé, co vyjednávají, mají. Zda vůbec můžou něco rozhodovat, nebo s každým návrhem musí do svých hlavních měst,“ upozornil generál.

„Konflikt vždy skončí nějakým příměřím, zastavením palby. To však ještě neznamená, že se něco vyřešilo. Zastavení palby je sice moment, kdy se ty válčící strany přestanou zabíjet. Jde také o to, v jaké pozici se vojska zastaví, jaké územní zisky bude mít Ruská federace. Tomu potom budou odpovídat jednání. Mohou být dlouhá, složitá. Může dojít k tomu, co jsme viděli už několikrát, že se sice nějaké dohody udělají, ale jejich realizace zamrzne,“ uvedl.

„Můžeme mít nějaké dohody, které ovšem budou fakticky jinak, než se dohodnou, protože je ty strany nebudou schopny politicky prosadit. Nedovedu si představit, že by se ruská armáda komplet stáhla z jihovýchodní Ukrajiny do té doby, než by byl skutečně vyřešen statut těch dvou separatistických republik. A to si nedovolím odhadnout, v jaké velikosti. Oni mají požadavky podstatně větší, než jaké měly hranice po roce 2014,“ zmínil.

„Čím dříve se přestane bojovat, tím lépe, protože nebudou umírat lidé. Jenže USA změnily svůj strategický cíl na Ukrajině. Tím se více posunují do konfliktu s Ruskem. Toto vnímá, jako velké ohrožení, Ukrajinu to povzbuzuje k dalším bojům, protože mají pocit, že mohou Rusko porazit. Pak je tu velký otazník, jaká z toho bude vlastně možná dohoda. Prvně nejdříve na papíře, což bude snazší. A potom, jak ji prosadit v praxi, což bude veliký problém,“ uzavřel Andor Šándor.